Megnyitotta kapuit a Digitális Bátor Tábor
Áprilisban kezdtük el építeni digitális táborunkat. Azóta szervezünk online, interaktív foglalkozásokat súlyosan beteg...
Na letošní ročník právě hledáme nové dobrovolníky, kteří chtějí být u toho jako parťáci a opora – držet bezpečný prostor a citlivě doprovázet děti i jejich rodiny při táborových aktivitách.
Přihlášky jsou otevřené do 23. března 2026. Dobrovolníkům musí být alespoň 20 let.
? Více informací o táboře i přihlášku najdete zde:
https://spolusodvahou.org/cz/dobrovolnictvi/dobrovolnikem-v-hatvanu/
Silnější fundraising a srozumitelná komunikace zároveň pomáhají lépe zviditelňovat naši práci a její dopad na děti s vážným onemocněním a jejich rodiny.
Součástí podpory od Nadace rodiny Vlčkových je také odborné vzdělávání a mentoring, které vytvářejí prostor pro sdílení zkušeností, pojmenování potřeb organizace a další posilování jejích kapacit.
Děkujeme Nadaci rodiny Vlčkových za důvěru.
„Nemocniční program nám umožňuje být s dětmi a jejich rodinami už v období léčby a navázat pak i v dalších krocích, třeba při návratu do školy,“ říká Šárka Gabriel, ředitelka nadačního fondu Spolu s odvahou, a dodává: „Máme velkou radost, že se naše práce s dětmi v nemocnici osvědčuje. Zpětná vazba od zdravotníků je pro nás velmi důležitá a povzbudivá – těší nás, že si program Spolu v nemocnici sami žádají i na další dětská oddělení.“
Dítě určuje směr
Základním principem programu jsou svoboda a potřeby dítěte. Samo se rozhoduje, zda se do hry zapojí, jakou hru si vybere a jakým tempem bude vše probíhat. Hru vždy přizpůsobujeme jeho náladě, energii i momentální situaci. Na oddělení přicházíme jako tým – jeden koordinátor a dva až pět dobrovolníků vyškolených v metodologii zážitkové terapie. Koordinátor je po celou dobu přítomen, podporuje dobrovolníky, pomáhá v nečekaných situacích a zajišťuje komunikaci s nemocničním personálem. Právě tato opora dává dobrovolníkům jistotu. Jak sami říkají, už jen vědomí, že v tom nejsou sami, jim pomáhá – a nervozita většinou mizí hned po vstupu do pokoje.
Prostor pro smích a vítězství
Rozdíl mezi prvním okamžikem na pokoji a atmosférou po několika minutách bývá výrazný. Z úvodního představení a nabídky her se postupně stává společný prostor pro smích, vtipkování a přemýšlení, jak hru posunout dál. Děti často vítězí. Rodiče zůstávají nablízku, někdy jako tiší pozorovatelé, jindy se zapojí. Často si ale dopřejí i tak vzácnou chvilku pro sebe.
Program nezačíná ani nekončí na nemocničním oddělení. Před každým setkáním se jako tým společně naladíme – stanovíme si vlastní výzvy, zahrajeme krátkou hru nebo si připomeneme pravidla her, se kterými pracujeme. Po naladění se převlékneme, upřesníme si aktuální hygienická pravidla, každý si přichystá hry a vyrážíme na oddělení. Následuje krátká konzultace s tamními sestřičkami a už vyrážíme na pokoje, které se během programu změní ve svět příležitostí, objevování výzev a úspěchů.
Po skončení programu s dětmi nás čeká ještě práce s dobrovolníky, a to společná reflexe. Sdílíme zážitky, mluvíme o tom, co fungovalo a co bylo náročné, a učíme se z konkrétních situací. Právě tento prostor pomáhá dobrovolníkům růst a posouvat se dál.
Přinést okamžiky radosti
Dobrovolnice Hanka popisuje svou zkušenost z prvního programu otevřeně: „Ze začátku jsem měla obavy, jak to všechno půjde, ale jakmile jsme se vydali do pokojů, už to ze mě opadlo.O to silnější ale bylo vidět, jak hry dětem dělají radost a jak v nich dokážou vyhrávat na plné čáře.“ Jistotu jí dodával i koordinátor, na kterého se mohla kdykoli spolehnout.
Podobně mluví i Kačka, pro kterou má každý program hlubší význam: „Je to možnost přinést dětem s vážným onemocněním alespoň malý okamžik radosti. Jejich úsměvy mě naplňují vděčností a utvrzují mě v tom, že jsem na správném místě.“ Díky programu Spolu v nemocnici objevila činnost, která jí dává smysl, přirozeně ji rozvíjí a motivuje k dalšímu zapojení.
„Mám moc rád zvířata, hlavně králíky. Měl jsem šedého Kofíka. Když jsem šel do nemocnice, dali jsme ho k babičce. Po léčbě jsem dostal Bunny. Je sice trochu neposlušná, ale dala by se vycvičit,“ říká pobaveně osmnáctiletý Tomáš.
Kromě chovu králíků ho baví i sběratelství – má sbírku mincí, bankovek, známek a karet s Pokémony. Na online workshopy zážitkové terapie od Spolu s odvahou vzpomíná moc rád: „Byla to zábava, bavila mě ta uvolněná atmosféra. Žížalu, kterou jsme tam vyráběli, i výrobky z lega mám dodnes schované. Skamarádil jsem se tam s jednou dívkou, se kterou si dodnes píšeme. Jestli se někdy setkáme, nevíme. Neplánujeme to.“
Tomášova maminka Jana byla šťastná, když viděla, jak se její syn při workshopech ponořil do tvůrčí práce, která by ho samotného nejspíš nenapadla. „Všímala jsem si jeho pokroků. Najednou nic nepotřeboval vysvětlit, a když se mu něco napoprvé nepovedlo, nevzdal to a začal znovu. Díky všem zážitkům a novým lidem, které nám nadační fond Spolu s odvahou přinesl do života, jsme oba mohli na chvíli zapomenout na starosti.“
Tomáš má jeden velký sen – chce si koupit terénní auto a vydat se s ním objevovat svět.
„Pobyt na táboře byl pro Ellenku velmi obohacující, našla si tam spoustu nových kamarádů a zažila nová dobrodružství. Ještě dlouho po tom, co přijela z tábora domů, si pořád prozpěvovala táborové písničky,“ vzpomíná maminka Eva.
Na táboře si Elli užívala krmení i péči o táborového koně, na kterém se s pomocí instruktorů i svezla. Největší výzvou pro ni tehdy byla lanová dráha. „Bála jsem se výšek. Třeba na rozhledně mi výšky nevadily, ale skočit do neznáma a doufat, že mě lano udrží, to jsem měla fakt veliký strach. Zipline mi pomohla ho překonat. Teď už se při lezení nebojím,“ říká Ellen, která si díky tomuto zážitku horolezectví zamilovala. Oblíbila si bouldering – lezení bez jištění. Jednou by se chtěla s rodiči a se sestrou vypravit do Innsbrucku, kde mají největší horolezeckou stěnu v Evropě, kterou touží zdolat.
Poznávání státních vlajek je Ellenčinou další velkou zálibou. Ráda se dozvídá, co symbolizují. Naposledy objevila vlajku ostrova Kiribati, která se jí moc líbí: „Jsou na ní vlnky, červený pruh, slunce a pták, co letí,“ říká nadšeně Ellen.
Se sestrou Valinkou se zapojují i do online workshopů od Spolu s odvahou. Nejvíc je nadchla stavba kosmické rakety. „Pořád ji máme vystavenou na polici,“ usmívá se maminka. „Holky jsou velice společenské a kreativní – workshopy jsou pro ně jako stvořené.“
Elli taky skládá vlastní písničky a píše básně. Ze školních recitačních soutěží si odnesla už několik diplomů. Svůj umělecký talent piluje i v dramatickém kroužku, kde právě nacvičují inscenaci, kde bude hrát Ellen jednu z hlavních rolí. Možná ještě není tak slavná, jak by si jednou přála, ale už teď má svět na dosah.
Malování je její velkou vášní. Nejvíc maluje přírodu a zvířata, ale pustila se i do obrazu Benátek – a podle její maminky se opravdu povedl. „Většinou si najdu obrázek jako inspiraci a pak už maluju podle sebe,“ popisuje Alžbětka svůj tvůrčí přístup. Kresbu a malbu ráda střídá s výrobou keramiky. Po několikaleté léčbě se postupně vrací i ke sportu – nedávno si vyjela s tátou na kole a moc si to užili.
Vedle online workshopů od Spolu s odvahou se Alžbětka zapojila i do dalších programů nadačního fondu. V jedné fázi léčby chodila sporadicky do školy, a proto si pozvala tým Spolu s odvahou mezi spolužáky. „Bylo to strašně fajn. Snažili se propojit celou třídu, přiblížit jí mé onemocnění. Byla jsem za to moc ráda. Přijde mi, že na mě teď všichni berou větší ohled, je znát, že si něco uvědomili. Celá třída jsme teď lepší parta.“ Na Vánoce spolužáci Alžbětce poslali košík plný vzkazů a drobných dárků a udělali jí tím obrovskou radost.
Alžbětka byla i na táboře zážitkové terapie v Hatvanu. Poprvé si mohla vyzkoušet, jaké to je sedět na koni, a překonala i vlastní očekávání v lukostřelbě. „Z tábora přijela úplně rozzářená. Dlouho jsem ji neviděla tak šťastnou. Řekla bych, že z těch zážitků žila měsíce,“ říká její maminka Katarína.
Co by Alžbětka vzkázala dětem, které uvažují o zapojení do programů od Spolu s odvahou? „Je tam moc příjemný kolektiv, lektoři jsou hodní a sympatičtí. Programy jsou zábavné a všichni si je užíváme. Na online workshopech zase potkávám další děti, když zrovna nemůžu ven. Účastní se jich i moji sourozenci. Dává nám to příležitost ke společným aktivitám, které jinak nebývají kvůli mému léčebnému režimu vždycky možné.“
Aktuality
Megnyitotta kapuit a Digitális Bátor Tábor
Áprilisban kezdtük el építeni digitális táborunkat. Azóta szervezünk online, interaktív foglalkozásokat súlyosan beteg...
Megnyitotta kapuit
Áprilisban kezdtük el építeni digitális táborunkat. Azóta szervezünk online, interaktív foglalkozásokat súlyosan beteg...
Megnyitotta kapuit a Digitális Bátor Tábor
Áprilisban kezdtük el építeni digitális táborunkat.
Célunk
Měníme životy.
Súlyosan beteg gyerekeknek és családjuknak nyújtunk sorsfordító élményeket, erőt, eszközöket az élethez, a gyógyuláshoz. Mindezt ingyen. Hisszük, hogy a felhők fölött mindig süt a nap.
Táborunk nem klasszikus értelemben vett tábor. Különleges élményekkel mozdítjuk ki a gyerekeket a komfortzónájukból, hogy félelmeik legyőzésével felismerjék: képesek szembeszállni nemcsak a kalandok során rájuk váró feladatokkal, de a betegségükkel is. Mosolyt csempészünk az arcokra, erőt adunk a küzdelemhez.
Támogatás
Segíts újraindítani a gyerekkort!
Měníme životy. Pomáhejte s námi!
Podpořte nás 8 érv, hogy miért támogass minketPartneři, kteří nás podporují
Dobrovolnictví
Adni jobb, mint kapni.
Tudja ezt, aki nehéz helyzetben kapott már segítő jobbot. Ha ismered az érzést, forgasd vissza táborlakóinkba mindazt a jót, ami benned lakik. Add át, mutass példát, változtass életeket, tedd önkéntes munkádat követendő példává a jövő generációjának!
PřihláškaNapsali o nás
