Megnyitotta kapuit a Digitális Bátor Tábor
Áprilisban kezdtük el építeni digitális táborunkat. Azóta szervezünk online, interaktív foglalkozásokat súlyosan beteg...
Jak projekt funguje?
Na letošním festivalu Colours of Ostrava si můžete na stánku s merchem vyzvednout speciální bag Wear & Share. Doma ho naplníte kvalitním oblečením a doplňky, které už nenosíte, ale mohou ještě udělat radost někomu dalšímu. Poté se jednoduše zaregistrujete na stránkách Remixshopu a objednáte kurýra, který si od vás bag zdarma vyzvedne.
Remixshop oblečení zkontroluje, nafotí a nabídne k prodeji. Výtěžek z prodaných kusů podpoří děti s vážným onemocněním a jejich rodiny prostřednictvím programů zážitkové terapie nadačního fondu Spolu s odvahou.
Jedna dobrá věc tak dává vzniknout další. Oblečení, které už neslouží vám, může pomoci tam, kde je právě potřeba.
Jak se zapojit?
🧺 Naplňte tašku kvalitním oblečením a doplňky, které už nenosíte, ale mohou ještě udělat radost někomu dalšímu.
📱 Zaregistrujte se na stránkách Remixshopu a objednejte si bezplatné vyzvednutí kurýrem.
✨ O všechno ostatní se postará Remixshop – oblečení zkontroluje, nafotí a nabídne k prodeji.
💙 Výtěžek z prodeje podpoří programy zážitkové terapie Spolu s odvahou, které pomáhají dětem s vážným onemocněním a jejich rodinám lépe zvládat léčbu i návrat do běžného života.
Jedna dobrá věc tak dává vzniknout další.
Chci se zapojitNemíříte letos na Colours?
Nevadí. Zapojit se do Wear and Share se můžete kdykoliv během roku. Stačí se zaregistrovat, objednat si svůj přepravní štítek a proměnit oblečení, které už nenosíte, v podporu dětí s vážným onemocněním a jejich rodin. Až budete příště probírat svůj šatník, vzpomeňte si na Wear & Share.
Pomáhat může být jednodušší, než si myslíte.
Během odpoledne děti vytvářely vlastní erby odvahy, vyzkoušely si tkaní z papíru nebo se naučily nové hry. Z Ostravska s námi jezdí celé rodiny na tábory zážitkové terapie do maďarského Hatvanu. O to větší radost máme, že jsme tentokrát mohli přijet za nimi a uspořádat program přímo do nemocnice, kde děti podstupují léčbu a jejich blízcí s nimi tráví spoustu času.
Jedna z účastnic workshopu si do svého erbu odvahy napsala: „Jsem odvážná, když jsem v nemocnici vydržela být sama bez mamky. I když jen přes noc, vše jsem zvládla. I při operaci jsem byla moc odvážná.“
Právě podobné okamžiky připomínají, jak důležité je vytvářet dětem a jejich blízkým prostor pro společné zážitky, radost, blízkost a vzájemnou podporu i v období léčby a zotavování.
Workshop vznikl ve spolupráci s Nadačním fondem Kulíšek, kterému děkujeme za pomoc s organizací odpoledne. Poděkování patří také Fakultní nemocnici Ostrava za otevřenost k podpoře duševního zdraví dětí s vážným onemocněním a jejich rodin. Těšíme se, až se do Ostravy vypravíme znovu.
Workshop nabídne bezpečný a otevřený prostor, kde mohou děti i rodiče na chvíli zpomalit, tvořit a strávit čas společně. Vítáni jsou také sourozenci. Účast je zdarma a organizátoři zajistí veškerý materiál i odborné vedení.
Registrovat se můžete prostřednictvím online formuláře.
Těšíme se na vás v Ostravě!
Spolu ve škole
Pomáháme dětem s vážným a chronickým onemocnění zvládnout návrat do školního kolektivu. Dobrovolníci podporují děti i spolužáky a pomáhají vytvářet bezpečné prostředí pro otevřenou komunikaci a budování kamarádství.
Spolu v nemocnici
Dobrovolníci tráví čas s dětmi během hospitalizace. Přinášejí jim rozptýlení, klid i chvíle, kdy mohou být jednoduše dětmi – ne pacienty.
Koho hledáme
Nemusíte mít zkušenosti z pomáhajících profesí. Důležitá je pro nás empatie, otevřenost a chuť být dětem oporou v náročném období.
Hledáme lidi, kteří:
- jsou starší 20 let
- umí naslouchat,
- chtějí věnovat svůj čas smysluplné pomoci,
- dokážou být citlivou podporou dětem s vážným onemocněním i jejich rodinám,
- chtějí být součástí týmu, který pracuje s respektem a lidskostí.
Co vám nabízíme
- odborné zaškolení a průběžnou metodickou podporu,
- možnost zapojit se do smysluplných programů,
- zkušenost, která má viditelný dopad,
- komunitu lidí, kterým záleží na psychické pohodě dětí s vážným onemocněním.
Přidejte se k nám
Každý dobrovolník může být pro dítě důležitým bodem jistoty v období, které přináší mnoho změn a nejistot.
Pomozte nám přinášet chvíle, ve kterých děti s vážným onemocněním nejsou na své starosti samy.
Chci být dobrovolníkem programu Spolu ve škole
Chci být dobrovolníkem programu Spolu v nemocnici
Často se ptáte
Musím mít zkušenosti z podobné dobrovolnické činnosti?
Nemusíte. Důležitější, než předchozí zkušenosti je otevřenost, empatie a chuť být dětem oporou. Před zapojením každý dobrovolník prochází školením a má podporu našeho týmu.
Kolik času dobrovolnictví zabere?
Záleží na programu i vašich možnostech. Společně hledáme formu zapojení, která bude dlouhodobě udržitelná pro vás i pro děti, kterým pomáháte.
Můžu si vybrat, jestli chci pomáhat ve škole nebo v nemocnici?
Ano. Dobrovolníci se mohou zapojit do programu Spolu ve škole nebo Spolu v nemocnici podle toho, kde se cítí lépe a co jim dává větší smysl.
Jak probíhá školení?
Každý z programů má samostatné školení. Dobrovolníky na školní program školíme v Bratislavě 9. až 11. října 2026, školení na program Spolu v nemocnici proběhne 7. až 8. listopadu 2026
Jak dobrovolnictví vypadá v praxi?
Někdy jde o povídání, společnou kreativní činnost nebo podporu dítěte při návratu do kolektivu. Jindy stačí být chvíli nablízku a vytvořit prostor, kde se dítě může cítit bezpečně a uvolněně.
Kde přesně programy probíhají?
Nemocniční program probíhá v současnosti v pražské FN Motol, v jednání je i Thomayerova nemocnice a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Školní program probíhá převážně na území Prahy a v menší míře i ve Středočeském kraji.
Kdy programy probíhají?
Školní program probíhá zpravidla během ranního vyučování. Nemocniční program nejčastěji v odpoledních hodinách ve všední dny. Snažíme se ale vyjít vstříc časovým možnostem dobrovolníků a k domluvě jsou i jiné termíny (dopoledne, víkendy).
Co vás přivedlo na tábor pro děti s vážným onemocněním?
Po třech letech práce v nemocnici jsem byla úplně vyčerpaná. Dala jsem výpověď a udělala si devět měsíců volno. Ten čas jsem vyplnila cestováním a dobrovolnictvím. Náhodou jsem na internetu narazila na nabídku, že hledají lékaře na tábor pro děti s onkologickým onemocněním. Zaujalo mě to – mohla jsem pomáhat a zároveň získat novou zkušenost.
Dobrovolnictví vám pomáhá růst. Pro mě to byl nečekaný posun, který odstartoval moje další působení v dobrovolnických projektech. Našla jsem se v tom.
V čem podle vás spočívá síla zážitkové terapie?
Představte si, že vám vážné onemocnění ze dne na den vezme dětství – hru, kamarády, radost. Nahradí je strach a nejistota, co bude dál. Nemoc nezasáhne jen dítě, ale i rodiče a sourozence. Když se zdravotní stav zlepší, dítě už není stejné jako dřív. Musí se znovu učit hrát, bavit, nebát se.
Na táboře v Hatvanu si děti samy určují, co chtějí zkusit. My je v tom podporujeme a dodáváme jim odvahu. Každý tábor má ústřední téma – jednou byly děti třeba režiséry vlastního filmu, v němž jsou samy hvězdami. Mohou rozhodnout, jaký příběh prožijí. A to je obrovsky posilující.
Proč je důležité, že se na táborech potkávají celé rodiny?
Když má rodina vážně nemocné dítě, všechna pozornost se soustředí na něj. Je to přirozené, ale může to narušit vztahy. Tábor dává rodinám prostor znovu být spolu, sdílet zážitky a zažít i něco zábavného.
Pamatuji si manžele, kteří se na lanové dráze navzájem povzbuzovali. Bylo krásné vidět, jak znovu objevují blízkost a důvěru. Rodiče mají i vlastní program, často poprvé po dlouhé době odpočívali jen sami dva. Zážitek tak posiluje nejen dítě, ale i vztah mezi rodiči.
Jakou roli má lékař na takovém táboře?
Rozhodně ne tu klasickou. Nejsme tam v bílých pláštích ani se stetoskopem kolem krku. Naopak – snažíme se být nenápadní, zapojovat se do her a být součástí týmu. Děti nás potkávají třeba u lukostřelby nebo jízdy na koni. Často jsme legračně oblečení, rozesmíváme je. Jsme tam proto, abychom přinášeli klid a jistotu, ne připomínali nemocnici.
Jak s dětmi pracujete v rámci zážitkové terapie?
Hodně se pracuje s emocemi a sebepojetím. Program je nabitý – od rána do večera se pořád něco děje. Každý den končí společným povídáním o tom, co děti zažily, co se jim povedlo, na co jsou hrdé.
Dobrovolníci jsou vyškolení, aby dětem pomohli mluvit o svých pocitech. Na začátku tábora bývají uzavřené a stydlivé. Postupně se otevírají, smějí, sdílí. Poslední večer bývá často dojemný – děti pláčou radostí z toho, co všechno dokázaly. Myslím si, že je důležité navázat na tyto zkušenosti i v dalších programech. Když se komunita dál potkává, efekt zážitkové terapie je mnohem silnější.
Vzpomínáte si na okamžik, který vás na táboře zasáhl nejvíc?
Nikdy nezapomenu na devítiletého Janka. Měl neoperovatelný nádor v mozku a do tábora přijel s obavami. První den plakal, chtěl domů, vadil mu hluk. Říkal, že neumí být mezi dětmi, že se bojí o svůj VP shunt. Povídali jsme si dlouho, nakonec jsem ho přemluvila, ať tomu dá šanci.
A on ji dal. Za pár dní jsem ho slyšela křičet radostí na obří houpačce, kam se odvážil jako jeden z prvních. Symbolické bylo, že ostatní děti ho rozhoupaly a on sám rozhodl, kdy je ta správná výška. Nakonec tančil a zpíval na pódiu před ostatními – ten kluk, který se první den bál vyjít z chatky. Tehdy jsem pochopila, jakou sílu má zážitková terapie.
Pro každé dítě znamená posun něco jiného. Někdo udělá velký krok, jiný jen malý, ale pro něj obrovsky důležitý. Pamatuji si i čtrnáctiletého chlapce se stomií, který měl rád lukostřelbu. V ní se stal hvězdou tábora. A možná právě to mu pomohlo znovu věřit sám sobě.
Co vám zkušenost táborové dobrovolnice přinesla?
Nevím, jak to trefně vyjádřit slovy, ale je to něco moc naplňujícího. Když člověk dělá něco, co má tak obrovský smysl, je to samo o sobě radost. Zároveň mě to nutí pracovat na sobě.Když vidím ten posun u dětí, které mají za sebou tak těžký osud a dokážou se s tím vším poprat, vždy mě to povzbudí i do mého života.
Na letošní ročník právě hledáme nové dobrovolníky, kteří chtějí být u toho jako parťáci a opora – držet bezpečný prostor a citlivě doprovázet děti i jejich rodiny při táborových aktivitách.
Přihlášky jsou otevřené do 23. března 2026. Dobrovolníkům musí být alespoň 20 let.
? Více informací o táboře i přihlášku najdete zde:
https://spolusodvahou.org/cz/dobrovolnictvi/dobrovolnikem-v-hatvanu/
Silnější fundraising a srozumitelná komunikace zároveň pomáhají lépe zviditelňovat naši práci a její dopad na děti s vážným onemocněním a jejich rodiny.
Součástí podpory od Nadace rodiny Vlčkových je také odborné vzdělávání a mentoring, které vytvářejí prostor pro sdílení zkušeností, pojmenování potřeb organizace a další posilování jejích kapacit.
Děkujeme Nadaci rodiny Vlčkových za důvěru.
„Nemocniční program nám umožňuje být s dětmi a jejich rodinami už v období léčby a navázat pak i v dalších krocích, třeba při návratu do školy,“ říká Šárka Gabriel, ředitelka nadačního fondu Spolu s odvahou, a dodává: „Máme velkou radost, že se naše práce s dětmi v nemocnici osvědčuje. Zpětná vazba od zdravotníků je pro nás velmi důležitá a povzbudivá – těší nás, že si program Spolu v nemocnici sami žádají i na další dětská oddělení.“
Dítě určuje směr
Základním principem programu jsou svoboda a potřeby dítěte. Samo se rozhoduje, zda se do hry zapojí, jakou hru si vybere a jakým tempem bude vše probíhat. Hru vždy přizpůsobujeme jeho náladě, energii i momentální situaci. Na oddělení přicházíme jako tým – jeden koordinátor a dva až pět dobrovolníků vyškolených v metodologii zážitkové terapie. Koordinátor je po celou dobu přítomen, podporuje dobrovolníky, pomáhá v nečekaných situacích a zajišťuje komunikaci s nemocničním personálem. Právě tato opora dává dobrovolníkům jistotu. Jak sami říkají, už jen vědomí, že v tom nejsou sami, jim pomáhá – a nervozita většinou mizí hned po vstupu do pokoje.
Prostor pro smích a vítězství
Rozdíl mezi prvním okamžikem na pokoji a atmosférou po několika minutách bývá výrazný. Z úvodního představení a nabídky her se postupně stává společný prostor pro smích, vtipkování a přemýšlení, jak hru posunout dál. Děti často vítězí. Rodiče zůstávají nablízku, někdy jako tiší pozorovatelé, jindy se zapojí. Často si ale dopřejí i tak vzácnou chvilku pro sebe.
Program nezačíná ani nekončí na nemocničním oddělení. Před každým setkáním se jako tým společně naladíme – stanovíme si vlastní výzvy, zahrajeme krátkou hru nebo si připomeneme pravidla her, se kterými pracujeme. Po naladění se převlékneme, upřesníme si aktuální hygienická pravidla, každý si přichystá hry a vyrážíme na oddělení. Následuje krátká konzultace s tamními sestřičkami a už vyrážíme na pokoje, které se během programu změní ve svět příležitostí, objevování výzev a úspěchů.
Po skončení programu s dětmi nás čeká ještě práce s dobrovolníky, a to společná reflexe. Sdílíme zážitky, mluvíme o tom, co fungovalo a co bylo náročné, a učíme se z konkrétních situací. Právě tento prostor pomáhá dobrovolníkům růst a posouvat se dál.
Přinést okamžiky radosti
Dobrovolnice Hanka popisuje svou zkušenost z prvního programu otevřeně: „Ze začátku jsem měla obavy, jak to všechno půjde, ale jakmile jsme se vydali do pokojů, už to ze mě opadlo.O to silnější ale bylo vidět, jak hry dětem dělají radost a jak v nich dokážou vyhrávat na plné čáře.“ Jistotu jí dodával i koordinátor, na kterého se mohla kdykoli spolehnout.
Podobně mluví i Kačka, pro kterou má každý program hlubší význam: „Je to možnost přinést dětem s vážným onemocněním alespoň malý okamžik radosti. Jejich úsměvy mě naplňují vděčností a utvrzují mě v tom, že jsem na správném místě.“ Díky programu Spolu v nemocnici objevila činnost, která jí dává smysl, přirozeně ji rozvíjí a motivuje k dalšímu zapojení.
„Mám moc rád zvířata, hlavně králíky. Měl jsem šedého Kofíka. Když jsem šel do nemocnice, dali jsme ho k babičce. Po léčbě jsem dostal Bunny. Je sice trochu neposlušná, ale dala by se vycvičit,“ říká pobaveně osmnáctiletý Tomáš.
Kromě chovu králíků ho baví i sběratelství – má sbírku mincí, bankovek, známek a karet s Pokémony. Na online workshopy zážitkové terapie od Spolu s odvahou vzpomíná moc rád: „Byla to zábava, bavila mě ta uvolněná atmosféra. Žížalu, kterou jsme tam vyráběli, i výrobky z lega mám dodnes schované. Skamarádil jsem se tam s jednou dívkou, se kterou si dodnes píšeme. Jestli se někdy setkáme, nevíme. Neplánujeme to.“
Tomášova maminka Jana byla šťastná, když viděla, jak se její syn při workshopech ponořil do tvůrčí práce, která by ho samotného nejspíš nenapadla. „Všímala jsem si jeho pokroků. Najednou nic nepotřeboval vysvětlit, a když se mu něco napoprvé nepovedlo, nevzdal to a začal znovu. Díky všem zážitkům a novým lidem, které nám nadační fond Spolu s odvahou přinesl do života, jsme oba mohli na chvíli zapomenout na starosti.“
Tomáš má jeden velký sen – chce si koupit terénní auto a vydat se s ním objevovat svět.
„Pobyt na táboře byl pro Ellenku velmi obohacující, našla si tam spoustu nových kamarádů a zažila nová dobrodružství. Ještě dlouho po tom, co přijela z tábora domů, si pořád prozpěvovala táborové písničky,“ vzpomíná maminka Eva.
Na táboře si Elli užívala krmení i péči o táborového koně, na kterém se s pomocí instruktorů i svezla. Největší výzvou pro ni tehdy byla lanová dráha. „Bála jsem se výšek. Třeba na rozhledně mi výšky nevadily, ale skočit do neznáma a doufat, že mě lano udrží, to jsem měla fakt veliký strach. Zipline mi pomohla ho překonat. Teď už se při lezení nebojím,“ říká Ellen, která si díky tomuto zážitku horolezectví zamilovala. Oblíbila si bouldering – lezení bez jištění. Jednou by se chtěla s rodiči a se sestrou vypravit do Innsbrucku, kde mají největší horolezeckou stěnu v Evropě, kterou touží zdolat.
Poznávání státních vlajek je Ellenčinou další velkou zálibou. Ráda se dozvídá, co symbolizují. Naposledy objevila vlajku ostrova Kiribati, která se jí moc líbí: „Jsou na ní vlnky, červený pruh, slunce a pták, co letí,“ říká nadšeně Ellen.
Se sestrou Valinkou se zapojují i do online workshopů od Spolu s odvahou. Nejvíc je nadchla stavba kosmické rakety. „Pořád ji máme vystavenou na polici,“ usmívá se maminka. „Holky jsou velice společenské a kreativní – workshopy jsou pro ně jako stvořené.“
Elli taky skládá vlastní písničky a píše básně. Ze školních recitačních soutěží si odnesla už několik diplomů. Svůj umělecký talent piluje i v dramatickém kroužku, kde právě nacvičují inscenaci, kde bude hrát Ellen jednu z hlavních rolí. Možná ještě není tak slavná, jak by si jednou přála, ale už teď má svět na dosah.
Aktuality
Megnyitotta kapuit a Digitális Bátor Tábor
Áprilisban kezdtük el építeni digitális táborunkat. Azóta szervezünk online, interaktív foglalkozásokat súlyosan beteg...
Megnyitotta kapuit
Áprilisban kezdtük el építeni digitális táborunkat. Azóta szervezünk online, interaktív foglalkozásokat súlyosan beteg...
Megnyitotta kapuit a Digitális Bátor Tábor
Áprilisban kezdtük el építeni digitális táborunkat.
Célunk
Měníme životy.
Súlyosan beteg gyerekeknek és családjuknak nyújtunk sorsfordító élményeket, erőt, eszközöket az élethez, a gyógyuláshoz. Mindezt ingyen. Hisszük, hogy a felhők fölött mindig süt a nap.
Táborunk nem klasszikus értelemben vett tábor. Különleges élményekkel mozdítjuk ki a gyerekeket a komfortzónájukból, hogy félelmeik legyőzésével felismerjék: képesek szembeszállni nemcsak a kalandok során rájuk váró feladatokkal, de a betegségükkel is. Mosolyt csempészünk az arcokra, erőt adunk a küzdelemhez.
Támogatás
Segíts újraindítani a gyerekkort!
Měníme životy. Pomáhejte s námi!
Podpořte nás 8 érv, hogy miért támogass minketPartneři, kteří nás podporují
Dobrovolnictví
Adni jobb, mint kapni.
Tudja ezt, aki nehéz helyzetben kapott már segítő jobbot. Ha ismered az érzést, forgasd vissza táborlakóinkba mindazt a jót, ami benned lakik. Add át, mutass példát, változtass életeket, tedd önkéntes munkádat követendő példává a jövő generációjának!
PřihláškaNapsali o nás
