Program Spolu v nemocnici přináší dětem s vážným onemocněním, často onkologickým, hry a zážitky přímo na nemocniční pokoje. Do dlouhých dnů vnášíme smích, malé výzvy a objevování vlastních sil a schopností. Děti si samy volí, zda a jak se zapojí, určují tempo i podobu hry. Vše probíhá bezpečně a s respektem k tomu, co právě potřebují. Od listopadu 2025 se s dětmi setkáváme čtyřikrát měsíčně na dětských odděleních Fakultní nemocnice Motol.

„Nemocniční program nám umožňuje být s dětmi a jejich rodinami už v období léčby a navázat pak i v dalších krocích, třeba při návratu do školy,“ říká Šárka Gabriel, ředitelka nadačního fondu Spolu s odvahou, a dodává: „Máme velkou radost, že se naše práce s dětmi v nemocnici osvědčuje. Zpětná vazba od zdravotníků je pro nás velmi důležitá a povzbudivá – těší nás, že si program Spolu v nemocnici sami žádají i na další dětská oddělení.“ 

Dítě určuje směr 

Základním principem programu jsou svoboda a potřeby dítěte. Samo se rozhoduje, zda se do hry zapojí, jakou hru si vybere a jakým tempem bude vše probíhat. Hru vždy přizpůsobujeme jeho náladě, energii i momentální situaci. Na oddělení přicházíme jako tým – jeden koordinátor a dva až pět dobrovolníků vyškolených v metodologii zážitkové terapie. Koordinátor je po celou dobu přítomen, podporuje dobrovolníky, pomáhá v nečekaných situacích a zajišťuje komunikaci s nemocničním personálem. Právě tato opora dává dobrovolníkům jistotu. Jak sami říkají, už jen vědomí, že v tom nejsou sami, jim pomáhá – a nervozita většinou mizí hned po vstupu do pokoje. 

Prostor pro smích a vítězství 

Rozdíl mezi prvním okamžikem na pokoji a atmosférou po několika minutách bývá výrazný. Z úvodního představení a nabídky her se postupně stává společný prostor pro smích, vtipkování a přemýšlení, jak hru posunout dál. Děti často vítězí. Rodiče zůstávají nablízku, někdy jako tiší pozorovatelé, jindy se zapojí. Často si ale dopřejí i tak vzácnou chvilku pro sebe. 

Program nezačíná ani nekončí na nemocničním oddělení. Před každým setkáním se jako tým společně naladíme – stanovíme si vlastní výzvy, zahrajeme krátkou hru nebo si připomeneme pravidla her, se kterými pracujeme. Po naladění se převlékneme, upřesníme si aktuální hygienická pravidla, každý si přichystá hry a vyrážíme na oddělení. Následuje krátká konzultace s tamními sestřičkami a už vyrážíme na pokoje, které se během programu změní ve svět příležitostí, objevování výzev a úspěchů. 

Po skončení programu s dětmi nás čeká ještě práce s dobrovolníky, a to společná reflexe. Sdílíme zážitky, mluvíme o tom, co fungovalo a co bylo náročné, a učíme se z konkrétních situací. Právě tento prostor pomáhá dobrovolníkům růst a posouvat se dál. 

Přinést okamžiky radosti 

Dobrovolnice Hanka popisuje svou zkušenost z prvního programu otevřeně: „Ze začátku jsem měla obavy, jak to všechno půjde, ale jakmile jsme se vydali do pokojů, už to ze mě opadlo.O to silnější ale bylo vidět, jak hry dětem dělají radost a jak v nich dokážou vyhrávat na plné čáře.“ Jistotu jí dodával i koordinátor, na kterého se mohla kdykoli spolehnout. 

Podobně mluví i Kačka, pro kterou má každý program hlubší význam: „Je to možnost přinést dětem s vážným onemocněním alespoň malý okamžik radosti. Jejich úsměvy mě naplňují vděčností a utvrzují mě v tom, že jsem na správném místě.“ Díky programu Spolu v nemocnici objevila činnost, která jí dává smysl, přirozeně ji rozvíjí a motivuje k dalšímu zapojení.