Alžbětka možná jednou vystaví své obrazy v galerii. Tvoří je hlavně doma, a když se to podaří, jde jednou v týdnu do základní umělecké školy. Fantazie a prostoru pro svá nová díla má pořád dostatek.

Malování je její velkou vášní. Nejvíc maluje přírodu a zvířata, ale pustila se i do obrazu Benátek – a podle její maminky se opravdu povedl. „Většinou si najdu obrázek jako inspiraci a pak už maluju podle sebe,“ popisuje Alžbětka svůj tvůrčí přístup. Kresbu a malbu ráda střídá s výrobou keramiky. Po několikaleté léčbě se postupně vrací i ke sportu – nedávno si vyjela s tátou na kole a moc si to užili. 

Vedle online workshopů od Spolu s odvahou se Alžbětka zapojila i do dalších programů nadačního fondu. V jedné fázi léčby chodila sporadicky do školy, a proto si pozvala tým Spolu s odvahou mezi spolužáky. „Bylo to strašně fajn. Snažili se propojit celou třídu, přiblížit jí mé onemocnění. Byla jsem za to moc ráda. Přijde mi, že na mě teď všichni berou větší ohled, je znát, že si něco uvědomili. Celá třída jsme teď lepší parta.“ Na Vánoce spolužáci Alžbětce poslali košík plný vzkazů a drobných dárků a udělali jí tím obrovskou radost. 

Alžbětka byla i na táboře zážitkové terapie v Hatvanu. Poprvé si mohla vyzkoušet, jaké to je sedět na koni, a překonala i vlastní očekávání v lukostřelbě. „Z tábora přijela úplně rozzářená. Dlouho jsem ji neviděla tak šťastnou. Řekla bych, že z těch zážitků žila měsíce,“ říká její maminka Katarína. 

Co by Alžbětka vzkázala dětem, které uvažují o zapojení do programů od Spolu s odvahou? „Je tam moc příjemný kolektiv, lektoři jsou hodní a sympatičtí. Programy jsou zábavné a všichni si je užíváme. Na online workshopech zase potkávám další děti, když zrovna nemůžu ven. Účastní se jich i moji sourozenci. Dává nám to příležitost ke společným aktivitám, které jinak nebývají kvůli mému léčebnému režimu vždycky možné.“