Tobiáš je plný energie, miluje sport, hudbu i divadlo a nezalekne se žádné výzvy. Je neuvěřitelné, že ještě před několika měsíci bojoval s vážnou nemocí. Jak mu v jeho cestě pomohl Nadační fond Spolu s odvahou? A co by vzkázal dětem, které procházejí podobnou zkušeností? Přečtěte si příběh, který ukazuje, jak důležité je nevzdávat se a jít za svými sny bez ohledu na překážky.

Hned v prvních vteřinách našeho videohovoru je jasné, že devítiletý Tobiáš, v rodině přezdívaný Tobík, má energie na rozdávání. V Jablonci nad Nisou začalo ten večer hustě sněžit a on už se nemůže dočkat, až popadne běžky nebo boby a vyrazí ven. Je neuvěřitelné, že tenhle chlapec plný elánu ještě před několika měsíci bojoval s vážným onemocněním… 

„Teď už bere jen vitamíny a je na tom zdravotně moc dobře. Celé to zvládl ohromně statečně, nemoc ho nijak nezlomila. Má spoustu koníčků a velké plány,“ shrnuje Tobíkova maminka Dagmar. 

V době, kdy Tobiáš podstupoval náročnou léčbu, zasáhla rodinu další rána. Tobiášův otec je Ir a nemohl se v době koronavirové pandemie dostat do Česka, aby byl se svým synem v nejtěžších chvílích. I přes odloučení se Dagmar i dalším dvěma starším dětem podařilo udržet dobrou náladu. „Byly to dva dlouhé roky, kdy jsem se snažila, aby Tobíkovy dny v nemocnici byly co nejvíc naplněné smíchem a hrou. Jsme věřící a měli jsme podporu křesťanské komunity i ze zahraničí. Pomáhalo mi, že jsem nemusela spoléhat jen na lidský popis situace, kterou právě žijeme,“ dodává maminka.  

Léto v Hatvanu: nová dobrodružství a kamarádi  
Když byla léčba u konce, dozvěděla se Dagmar o nadačním fondu Spolu s odvahou. „Doporučily ho maminky jiných dětí, s nimiž jsme se seznámili. Nejdřív jsme vyzkoušeli online workshopy a pak jsme vyrazili na letní tábor v Hatvanu,“ vypráví. 

Tobiáš vzpomíná na tábor s nadšením, zažil tam hodně dobrodružství, které má rád. „Vyzkoušel jsem si jízdu na koni, lanová dráha mě hodně bavila. Dokonce to vypadalo, že můžu spadnout, ale byl jsem jištěný,“ směje se. Nejprve jel na tábor sám, pak i s rodiči a sourozenci. I pro Tobíkovu mámu a tátu bylo setkání s dalšími rodinami s podobným osudem dost přínosné. „Díky sdílení s jinými rodiči jsem si uvědomila, jak důležité je vědět, že v tom člověk není sám. Také mě bavilo pozorovat, jak jsou děti, které si prošly vážnými nemocemi, k sobě navzájem ohleduplné,“ líčí zážitky z Hatvanu Tobiášova maminka. 

Stovky medailí a cesta za vodáckými sny 
Co Tobiáše opravdu moc naplňuje, je rychlostní kanoistika. Na vodu se dostal poprvé už ve čtyřech letech a od té doby stihl nasbírat stovky medailí a několik pohárů. S takovými výsledky je jednoznačně nejúspěšnějším sportovcem v celé rodině. „Jednou jsem jel čtyrák a vypadalo to, že skončíme až pátí, ale byli jsme nakonec druzí. Byl to můj první pohár,“ vypráví s patřičnou hrdostí v hlase. Tréninkům v kajaku se věnuje třikrát týdně a rád by se jednou dostal až na velké závody, třeba i na mistrovství. 

Kromě toho se ale neváhá pustit i do dalších činností. „Mám dohromady asi deset kroužků,“ počítá nahlas. Na udivenou otázku, jak všechno stíhá, jen s úsměvem krčí rameny – tanec (dokonce dvakrát týdně), sólový i sborový zpěv, výtvarný kroužek, hudební nauka, klavír a…  

Skladatel a budoucí muzikálová hvězda 
Ano, na klavír Tobík nejen hraje, ale skládá i vlastní hudbu. Jedna z jeho skladeb, kterou mi vzápětí se zaujetím přehrává, prý vystihuje lidskou existenci – od bezstarostného dětství přes náročné roky ve škole a v práci až po poklidné stáří. „Nazval jsem ji Život,“ říká s vážnou tváří. Když se zeptám, jestli si melodie zapisuje do not, jen se lehce zasměje: „Mám je přímo v hlavě.“ 

A aby toho nebylo málo, Tobiáš se nyní chystá na svou první hlavní roli v muzikálu s názvem Dvojčata. Bude se zkoušet na oslavu 100 let od vzniku Jablonecké a Liberecké Základní umělecké školy. „Na konkurz jsme se přihlásili s tím, že to bude pro všechny zajímavá zkušenost. Tobík to vzal zodpovědně, vymyslel si taneční choreografii, doplnil ji písničkou ze sólového zpěvu, hrou na klavír, recitací vybrané básničky. Jeho sourozenci byli méně pilní, ale bratr Lukáš dostal roli Karla Gotta a Elisabeth bude mít doplňkovou roli,“ líčí úspěchy všech svých dětí maminka Dagmar. Muzikál se začíná zkoušet v únoru a premiéra je naplánovaná na 19.10.2025 v divadle F. X. Šaldy v Liberci. 

Létající drak, ztracený plyšák a vzkaz dalším dětem 
Na závěr hovoru se nemůžu nezeptat, jestli má nějaké přání, které by si chtěl splnit. Tobiáš bez váhání vyhrkne: „Létajícího papírového draka!“ A pak zvážní: „Ztratil se mi nedávno plyšák Žapka. Doufám, že ho najdu. A když ne, bude holt Žapka dvě,“ jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. 

Takový je Tobík – akční, plný optimismu a odhodlání jít za svými sny. Ať už jsou to medaile na kanoistických závodech, vlastní písničky nebo roztančené muzikálové role. „Mám pocit, že onemocnění ho posunulo kupředu, dodalo mu odvahu pouštět se do nových věcí. Také mu moc záleží na druhých a chce, aby byli spokojení,“ dodává na závěr maminka Dagmar. 

Když se s Tobiášem loučím, stihne mi ještě dát vzkaz pro děti, které váhají, jestli se k Nadačnímu fondu Spolu s odvahou připojit: „Ať určitě jedou na tábor nebo se zapojí do workshopů. Poznají tam fajn lidi a určitě si to užijí,“ říká. Tobíkův příběh je důkazem, že s odvahou, podporou milujícího okolí a vírou v dobrý konec se dají ustát i ty nejtěžší životní výzvy.