"Když jsem se vydal na cestu do Hatvanu, i přes své zkušenosti s vedením táborů jsem si nebyl jistý, co mě čeká. Jak se ale ukázalo, to, co jsem tam zažil, mě nejen překvapilo, ale i hluboce změnilo," říká Matěj, dobrovolník na táboře pro vážně nemocné děti a jejich rodiny.

Když jsem se poprvé vydal na cestu do Hatvanu, nebyl jsem si jistý, co mě tam vlastně čeká. Ačkoli jsem už měl za sebou zkušenosti z táborů, kde jsem působil jako vedoucí, tentokrát jsem mířil na místo, které slibovalo něco víc – komunitu, nové přátele a zážitky, které si budu pamatovat po celý život. Nemohl jsem tušit, jak moc mě to ovlivní.

Už při příjezdu jsem cítil, že tohle místo je něčím výjimečné. Našel jsem tam komunitu plnou milých lidí, skvělé kamarády, se kterými se chci vídat i během roku, a taky pocit naplnění, protože ta práce s dětmi je prostě úžasná. Pokaždé si na tyto momenty vzpomenu, tak se musím usmívat. Tento tábor nebyl jen o dobrovolnické práci, ale o skutečném spojení s lidmi a dětmi, kterým jsme pomáhali.

Program tábora byl pestrý a náročný, ale přesto mě neuvěřitelně bavil. Každý den jsme vstávali brzy ráno, abychom mohli dětem pomoci s ranní hygienou, oblékáním a poté je doprovázeli na různé aktivity, které byly pečlivě připravené. Čas mezi aktivitami jsme využívali k tomu, abychom se lépe poznali nejen mezi sebou, ale i s dětmi. Bylo skvělé vidět, jak se děti zlepšují a jak jim naše práce přináší radost.

Jedním z nejsilnějších zážitků pro mě byla spolupráce s ostatními českými dobrovolníky. Musím taky ocenit české dobrovolníky, kteří se snažili ze všech sil poskytnout tu nejlepší péči, a nejen u dětí velmi zabodovali. Každý z nás se maximálně snažil, aby se děti cítily co nejlépe a aby tábor byl pro ně nezapomenutelným zážitkem.

Večer, když děti usnuly a my se sešli na závěrečnou poradu, jsem cítil nejen únavu, ale i obrovskou spokojenost. Tábor v Hatvanu mi dal něco, co jsem předtím nepoznal – smysl a naplnění, které přichází, když se člověk věnuje něčemu tak důležitému, jako je pomoc druhým. Tento tábor pro mě nebyl jen pracovním úkolem, ale skutečnou cestou k objevení sebe sama. A za to jsem nesmírně vděčný.